Žena lamželezo a polykač ohně

"Beranovy krátké, ostře řezané texty oplývají jistotou výrazu a vypravěčským umem. Na malou plochu klasicky působících, dějově chudých črt dokázal koncentrovat syrové výseky všedních situací, které překvapily svými tíživými přesahy," podotkl kritik Karel Kouba nad autorovou prozaickou prvotinou. Po novele Hliněné dny se Stanislav Beran vrací s porcí nových povídek, tedy s žánrem, ve kterém je jistě nejsilnější. Scházíme se u stolu posetého drobky příběhů lidí účtujících s minulostí i se svými neúmyslnými a často nemilovanými rolemi, s lidmi těžce zápasícími s přítomností.